Mezi tebou a nebem

Anotace knihy Mezi tebou a nebem:
Jsem Freya a mám slušný problém. Zabouchla jsem se do svého profesora. Ale já se od něj nedokážu držet příliš daleko. Jen si nechci přiznat pravdu. Pf… Co je věkový rozdíl? Jen čísla na papíře. Studuji na vysoké škole a tajně si přivydělávám v klubu. Potřebuju prachy, a ne, nejsou úplně pro mě. V klubu se však něco zvrtne… Jedno špatné rozhodnutí. Jeden výstřel. A pak… ucítím bolest následovanou tmou. Uvízla jsem mezi dvěma světy a zůstala ležet v kómatu. A on… se mě snaží přimět žít. Otázkou je, zda stačí pár slov k mému probuzení. Co když nechci?

„Byl jsem šťastný parchant… zbyla ze mě troska, miláčku.“

počet stran: 196
paperback, B6 (125 × 176 mm), obálka lesklé lamino

Ukázka z knihy Mezi tebou a nebem:
Zvláštní, jak se život ve vteřině změní. V jednu chvíli si užíváte krásné chvíle, v další se snažíte ukončit jednu kapitolu života. A přitom ta poslední věc vás připraví o vše. I o poslední možnost volby.
A já teď bojuji, ty poslední vteřiny trvají celou věčnost.
Tohle je začátek konce. Nebo konec začátku. Stejně záleží jen na mně, jak se rozhodnu.
Zůstat, nebo odejít? Snažím se na to přijít právě v té poslední nekonečné vteřině.
Jedna chyba.
Jeden špatný tah.
Jeden výstřel.
A ocitla jsem se mezi tebou a nebem.

~

Zvuk EKG se rozléhá místností, který z dálky doplňuje mužský bezmocný křik. „Freyo! …“

Jedna

V mojí hlavě
Jedno špatné vstávání dokáže změnit celý den. Určitě tahle příšerná rána znáte. Nezvonící budík, vstávání z postele levou nohou nebo klasická ranní nestíhačka. No… Dnešek nezačal zrovna nejlíp, ale jsem optimista a věřím, že se nic zajímavého nestane.
Sedím v lavici a v hlavě si připomínám, co všechno musím dneska udělat. Je začátek semestru a bez stipendia bych neseděla v přednáškové hale Harvardu. Máma je hodně nemocná, i proto jsem musela žádat o stipendium. Otec má novou ženu a zřejmě ho můj život nezajímá. Dnešek je hektický od samého probuzení, kdy jsem přeslechla budík a malinko si přispala. No dobře, spíš jsem jej nevědomky vypnula, než přeslechla, protože méně jak páté zazvonění mě z postele nedostane.
Rána nejsou zrovna má oblíbená, a už vůbec ne, když musím brzy vstávat. Vždycky se z postele soukám a tou správnou stranou, jako namazaný toust, padám do ní zpět. Od té chvíle šlo všechno až moc rychle. Nestihla jsem si dát ani ranní kávu. Takže si dokážete představit, jak vypadám. Zombie… A o tom, jak jsem nervózní ani nemluvím. Tmavé kruhy pod očima jsem těžko skryla, natož abych dokázala sesumírovat složitý účes. Prostě jsem si na každé straně smotala malý drdol a zbytek vlasů nechala rozpuštěných. Nesnáším, když mi prameny padají do očí a lechtají na tváři.
No vážně… vy byste nebyli vystresovaní? Nic nefunguje dle původního plánu. Prostě potřebuju jen přežít dnešní den, který od otevření očí je jakýsi chaotický.
„Slečna Jonesová?“ ozve se profesor ekonomiky.
Kdy přišel?
Na sobě má padnoucí šedou košili, která obepíná svalnaté paže a džíny. Snaží se na mě udělat dojem? Myslí si snad, že když vypadá jako pan Neodolatelný, tak se na něj budu dívat jako na boha?
„Ano?“ Jsem zmatená, neměla bych se tolik ztrácet ve vlastních myšlenkách.
„Na otázku odpoví pan Davis.“ Probodne mě zamračeným výrazem.
Do háje!
Na co se vůbec ptal?
Vzpamatuj se, Freyo… Musíš nasbírat kredity a nedělat si problémy.
Zbytek přednášky svou pozornost soustředím na řeč, kterou profesor vede a při každém letmém pohledu, jež mi věnuje se sladce usměju. To by snad mělo stačit, aby pochopil mé záměry, jenž jasně ukazují, že problémy nejsou má priorita.
Zrovna si sbalím věci a chci odejít, když mě osloví.
„Slečno Jonesová, vy zůstaňte,“ řekne přísným hlasem.
Super, teď mám problém.
První přednáška posledního ročníku.
Přejdu po místnosti k němu a nervózně se rozhlédnu kolem sebe. Nikdo už nezůstal. Jsme tu jen já a on.
„Ano, pane profesore?“ Zatvářím se zmateně a ačkoli bych se mohla pokusit o útěk, mám pocit, že má něco na srdci a neodkladně mi musí všechno sdělit.
„Máte nějaké problémy?“ Sedí na okraji mohutného stolu, ruce založené na prsou, oči přimhouřené.
Asi si myslí, že je pan Neodolatelný. To určitě… Nejsem v týmu holek na téhle škole, které by mu nejraději skočily do postele. Nepodlamují se mi kolena při každém jeho pohledu, který mi věnuje. A rozhodně, klidně si to někde zapište, při pohledu na něj nevlhnu, ani mi samy nepadají kalhotky ke kotníkům.
Probodává mě velmi tmavýma očima, orámovanými dlouhými řasami. Celý tajemný pohled zvýrazňují ostré rysy v obličeji. Vlastně celkově vypadá jeho výraz tajemný a sexy zlý. Tmavé vlasy, po stranách kratší, čupřinu má přehozenou na jednu stranu a pár pramenů mu lehce spadá do tváře. Hnědé oči, lemované hustým tmavým obočím, které prozrazují nevyzpytatelný výraz v obličeji. Možná se na něj hezky dívá, ale já potřebuji v první řadě dodělat školu, a který blázen by si začal románek s profesorem? Já určitě ne. Proč mě vůbec napadla myšlenka na románek?
„Ne, všechno je v pořádku.“ Snažím se znít přesvědčivě, ale uvnitř sebe jsem zničená. Každý den se snažím myslet pozitivně, což mi nejde, protože myšlenky na mámu, která leží v nemocnici, mě ničí.
„Měla byste dávat větší pozor!“ poručí a dívá se na mě kamenným výrazem.
Hlásím se do týmu anti James Brown!
„Omlouvám se. Jen jsem měla špatné ráno, a já vím, nevymlouvám se,“ vzdychnu. „Příště budu ostražitější. Můžu už jít?“ sklopím oči k podlaze.
Neměla bych se nechat jen tak rozhodit. Týdně musím přečíst stovky stran složitých textů a jsem v pohodě, ale narazím na pana Bezchybného a všechno jde do kopru.
Klid, jen zhluboka dýchej.